I feel like I’m not able to speak normally anymore. I have so many thought in my head that when I start to speak, all of these things mix together and I speak absolute craps. And some of those thoughts are not even possible to describe. They’re just some internal feelings, something I see live in my head but I can’t explain it to others. If I could paint, I could put all that mind tangle on a canvas. And you could stare at that picture and feel that feeling, which I expressed by that “art” …
O roce 2012 se vedlo spousta debat. Podle spousty lidí měl nastat konec světa. Někteří nad tím mávli rukou, že je to jen další nesmysl, někteří lidé předpovědím uvěřili a propadli hysterii natolik, že dokonce uvažovali nad sebevraždou. Ničivé celosvětové vlny tsunami ani meteority nakonec nedorazily. Ale přesto se něco změnilo. Nějakým způsobem vnímám, že je něco jinak. Vezměte si už jen to letošní extrémní horké léto nebo šílenství s uprchlíky. Nebo to, kolik přibylo v poslední době veganů (minimálně na instagramu). Spousta (i velmi mladých) lidí začala daleko víc cestovat – a to nejen na týdenní dovolenou do nejbližší části Chorvatska nebo Itálie ale třeba na rok načerpat zkušenosti do Asie nebo Ameriky. Velké množství lidí změnilo svůj životní styl a začali se zajímat o své zdraví, o alternativní léčení nemocí …
Svět se prostě mění. Cítím to i na sobě!
There were so many debates about the year 2012. According to a lot of people, the apocalypse was supposed to come. Some people didn’t believe it and others started to behave hysterical and they were thinking about suicide. Devastating tsunami and asteroids didn’t come at last. However something changed. Somehow I feel something is different than before. For example think about the extremely hot summer this year or the refugees madness. Many people became vegan (at least on the instagram). So many (even very young) people started to travel – not only for a week to Croatia or Italy, but also for a year to get new experiences in Asia or America. Or notice how many people changed their lifestyle, started to be interested in health, alternative medicine …
The world changes. I feel it!
Nejvíc jsem tu změnu pocítila letos. Tenhle rok – a to ještě zdaleka není konec – byl hrozně zvláštní.
Hodně jsem se letos nacestovala – byla jsem v Holandsku, Anglii, Německu, Bosně, Černé Hoře a Albánii, pořídili jsme si psa, začala jsem se víc zajímat o svůj životní styl, začala jsem na sobě pracovat (jak fyzicky, tak psychicky), zhubla jsem, zvedla si sebevědomí, narazila jsem na spoustu zajímavých lidí, zjistila jsem konečně, čím bych “chtěla být až budu velká”, zažila jsem parádní akce a získala spoustu nových zážitků a zkušeností. Taky jsem si začala všeho kolem sebe nějak víc všímat. Některé věci kolem mi přijdou teď naprosto absurdní. Třeba bláznivé honění za známkami, nesmyslnými tituly a zbytečnými papíry. Nebo třeba to, kolik do sebe cpeme chemikálií, abychom byli “zdraví” – ať už jde o léky, kosmetiku nebo rádoby zdravé potraviny, kterými si zdraví naopak ničíme.
Přijde mi, že jsem v tomhle roce zažila ty nejlepší i ty naprosto nejhorší chvilky – momenty, kdy jsem byla naprosto na dně a chvíle, kdy se mi chtělo brečet štěstím, říkala jsem si jak je ten život do prdele úžasnej a byla jsem nepopsatelně vděčná, za to, že tu vůbec můžu být a ty úžasný chvilky si užívat. Třeba když jsem jela v Bosně na raftu, dívala se na tu nádhernou přírodu okolo a do obličeje mi šplíchala ledová, křišťálově čistá voda. Stejně tak, když jsem si vyděšená, ale neskutečně šťastná vyřvávala s kamarády hlasivky na horské dráze v Brightonu. Nebo když jsme v Černé Hoře plavali v moři při západu slunce.
I felt the change this year the most. This year – and it’s not its end yet at all – was special. I traveled a lot – I visited Netherlands, England, Germany, Bosnia, Montenegro and Albania, we bought a dog, I started to care more about the healthy lifestyle, I started to work on myself (physically and menatally too), I lost some weight, I increased my confidence, I met aa lot of interesting people, I found out what I want to become when “I’ll be a big girl”, I enjoyed the best parties and I gained a lot of new memories and experiences. And I also started noticing all of those little things around us. For example the crazy system of collecting the school marks, useless degrees and papers. Or how crazy amount of chemicals we put in our bodies to be “healthy” – the medicines, cosmetimes or the wanna-be healthy food, that actually destroys our health.
I think I experienced the best and the worst moments this year – the moments when I was absolutely down and the moments when I wanted to cry because od the happines because I realized how the world is fucking beautiful and I was undesribably grateful for being here and enjoying these moments. For exampe when I was rafting in Bosnia, I was watching the beautiful nature and the cold crystal clear water was splaching into my face. Or when I was screaming at the roller coaster in Brighton – frightened but totally happy. Or when we were swimming during the sunset in Montenegro.
Ale tyhle maličkosti se dají najít i v běžných dnech, v jakoukoliv roční dobu a na jakémkoliv místě. Ten skvělý pocit vděčnosti mám, když se něčemu smějeme ve škole a já si přitom uvědomím, jaký jsme skvělý kolektiv, stejnou super náladu mám, když úspěšně dokončím náročný workout, když v něčem překonám samu sebe, když dočtu skvělou knížku, když si prohlížím fotky a vzpomínám na staré zážitky nebo když se vykloním z okna a cítím přicházející zimní vzduch. Při něm si taky vždycky uvědomím, že skoro za chvilku přijde listopad, potom prosinec a s ním i Vánoce a celá ta úžasná atmosféra – svíčky, stromeček, vánoční pečení, procházení po rozsvíceném náměstí zabalená v teplé bundě, sezení doma u horkého čaje a sledování pohádek v televizi s rodinou, …
But you can find these little things in every day life, everywhere and in every part of the year. I have this amazing feeling of the gratitude when we laugh at school at something and I realize how great people my classmates are, I have the same awesome mood when I finish hard workout, when I challenge myself, when I finish reading a good book, when I look at old photos and remember the old memories or when I lean out from the window and I feel the winter air comming. Then I realize that the November is quite neat and then the December and then the Christmas and all the perfect atmosphere – candles, christmas tree, christmas baking, walking around the square with all the lights, wrapped in a warm coat, sitting with a hot tea and my family while watching fairytales in TV …
Notice these little things around you! Try to find something that makes you feel happy every dayand enjoy all these beautiful moments ❤
nowembrace 