V sobotu večer jsme se po týdnu výměnného pobytu v Holandsku vrátili do ČR. Bylo to neskutečně náročné a vyčerpávající, ale stálo to za to ♥. Máme spoustu zážitků, zase jsme si o něco zlepšili angličtinu a sblížilo nás to i jako kolektiv.
On Saturday in the evening I came back to CR after a week stay in Holland. It was incredibly exhausting, but it was worth it ♥. We have so much memories, we proved our English again and we improved our relationships in the whole collective.
V sobotu jsme odjížděli o čtvrt na sedm z Olomouckého nádraží vlakem do Prahy, tudíž jsem musela vstávat ve čtyři. Kupodivu jsem se ale vyhrabala z postele docela brzo a nakonec jsem ještě před odjezdem měla docela dost času. Cesta vlakem byla dlouhá a tak jsme chvílemi spali a poslouchali životní story paní, která si k nám přisedla do kupé. Do Prahy jsme dojeli docela brzo a tak jsme na letišti měli asi tři hodiny času. Jelikož jsem letěla letadlem poprvé, měla jsem celkem nervy ze všech těch kontrol a odbavování zavazadel, ale nakonec všechno proběhlo v klidu – kufr se váhou vlezl do limitu, tekutá kosmetika a kovové předměty z příručního zavazadla bez problému prošly kontrolou.
Cesta letadlem byla ze začátku naprosto úžasná – jak už jsem řekla, letěla jsem poprvé a tak mě vzlétání a sledování mraků za oknem naprosto fascinovalo, ale v průběhu cesty přestal působit kofein z ranní kávy a já jsem chvílemi téměř usínala. O půl třetí jsme přiletěli do Amsterdamu …
On Saturday out train left at 6 o’clock in the morning from Olomouc to Prague, so I had to wake up at 4am. Suprisingly I got up with no problem and finally I had quite a lot of time in the morning, The trip by train was quite long and we were sleeping and listening to the life story of a woman, who were sitting in the same coupe with us. We arrived to Prague quite early so we had about three free hours at the airport. Because of I went by plane for the first time, I was quite frightened by all those controls and baggage handling, but finally everything was okay – my luggage wasn’t overweight, my liquid cosmetics and steal things passed the controls with no problem.
Travelling by plane was amazing in the beginning. As I said I travelled by plane for the first time, so I was completely fascinated by watching the clouds behind the window, but after some time the coffein from my morning coffee stopped effecting my organism so in some whiles I mostly fell asleep. At half past two we arrived to Amsterdam …
Zbytek naší skupiny jel následně vlakem do Rotterdamu, kde si je měli na nádraží vyzvednout jejich “náhradní rodiny”. Moje rodina pro mě přijela už na letiště. “Moje holanďanka” Kim měla v tu dobu nějaké divadelní vystoupení, takže mě v Amsterdamu vyzvedli její táta a starší sestra. Oba byli hrozně milí a sympatičtí a se sestrou Kim jsme většinu cesty srovnávali Českou republiku a Holandsko a mentalitu zdejších lidí s lidmi v Česku. Po příjezdu do Rotterdamu a potom, co dorazil zbytek rodiny (Kim, mladší sestra a máma) jsme jeli na večeři k moři. Návštěva pláže na programu nebyla, takže jsem vážně vděčná, že jsem se mohla s rodinou k moři podívat ♥. Pláž byla z místa, kde jsem bydlela asi čtvrt hodiny cesty autem. Šli jsme na večeři do plážové restaurace, kde jsem si objednala salát, který byl sice hrozně dobrý, ale donesli mi naprosto gigantickou porci, která se nedala snad ani z půlky sníst. Potom jsme se šli podívat na západ slunce nad mořem, který byl vážně krásný, a potom, protože začal docela silně foukat vítr a udělala se hrozná zima, jsme se šli do stejné restaurace ohřát u horké čokolády.
The rest of the group went to Rotterdam by train, where their standby famillies picked them up. My family picked my up at the airport. “My dutch partner” Kim had some theatre performance so I was picked up by her father and her older sister. They were both really nice and the whole way home we were talking with Kim’s sister, comparing Netherlands and Czech Republic and their people’s mentality with people in Czech. After we arrived to Rotterdam and after the rest of the family came home (Kim, her younger sister and her mom), we went to the dinner on beach. Visit of beach wasn’t on the program, so I was really glad I could see the sea ♥. The beach was about fifteen minutes by car from their home. We went for a dinner to a beach restaurant, where I ordered salad, that was really delicious but it was probably the biggest portion of salad I’ve ever seen. Then we went to see the sunset above the sea, that was really beautiful and then we went to warm up by hot chocolate at the resatruant, because in the evening it was really chilly and there was quite a strong, cold wind.
//assets.pinterest.com/js/pinit.jskeep reading ↓
V neděli jsme měli “volný den s rodinou”. Docela jsme se toho děsila, protože v Česku jsme nic takového neměli – měli jsme na každý den téměř od rána do večera naplánovaný program, a když už byla chvíle volna, trávili jsme ji společně se zbytkem účastníků výměny a to se člověk mohl bavit s lidmi, které znal a hlavně lidmi, mluvícími stejným jazykem. Celkově chvíle v rodině byly prostě divné, alespoň z mého pohledu – většinu času všichni kolem mě si povídali holandsky, smáli se rodinným inside jokům nebo si zpívali (moje rodina byla velmi – někdy až trochu příliš – veselá a hlučná) a já jsem s nimi buď jen potichu seděla u stolu nebo jsem hleděla do mobilu.
Nakonec ale den s rodinou proběhl naprosto v pohodě. Na dopoledne nic naplánovaného nebylo a tak jsem se alespoň mohla vyspat. Potom jsem se zúčastnila pozdní rodinné snídaně. V Holandsku mají poněkud jiné stravovací návyky než my a mám pocit, že než se zase dostanu do svého normálu, bude mi to asi ještě chvíli trvat. Hlavními jídly jsou pro ně snídaně a večeře – Na snídani si dají třeba každý čtyři kusy pečiva, na večeři jsou i děti schopné sníst celou velkou pizzu. Na oběd jí to, co my v Česku na svačinu – takže jen nějaké pečivo, popřípadě ovoce a sladkosti.
On Sunday we had “free day with family”. I was quite scared of that, because in Czech, we didn’t have anything like that – we had school program for whole days and when we had some free time, we went somewhere with the rest of participants of the exchange, so we could talk with people we knew and mainly with people who talked the same language as we do. Overall the whiles with family were just weird, at least from my point of view – mostly everyone around me talked dutch, they laughed at their family inside jokes or they were singing (my family was very – sometimes little bit too much – enthusiastic and loud) and I was just sitting next to them quietly or I was still looking at my phone.
Finally the fay with family was great. There were no plans for the morning so I was at least able to catch up sleeping. Then I participated in late family breakfast. In Holland, they have quite different eating habits than people in Czech and I think it will take some time until I’ll come back to my normal eating. Their main meals are breakfast and dinner – For breakfast they eat for example four pieces of pastery with no proble and for breakfast even children are able to eat whole big pizza. For lunch, they eat what we eat for snack in Czech – so just some pastery and maybe fruit or sweets.
Chvíli po snídani (která proběhla téměř v poledne) jsme se vydali za zbytkem skupiny do parku na piknik. Jak jinak než na kole. V Holandsku samozřejmě uvidíte auta, lidi jezdící metrem, autobusem nebo vlakem, ale s chodcem se setkáte zřídka. Většina lidí totiž jezdí na kole a to kamkoliv, kdykoliv, za jakéhokoliv počasí a podmínek. Osobně jsem za týden v Holandsku najezdila víc, než za celý rok. Tudíž není divu, že jsem byla poslední dny ráda, že jsem vstala z postele, bolely mě všechny svaly a byla jsem příšerně unavená. Ale zpátky k programu. V neděli bylo krásné počasí, svítilo sluníčko a na Holandsko bylo i docela teplo. Hráli jsme “fotbal” (v případě naší české holčičí skupinky jsme slavily úspěch, kdykoliv jsme se trefily do míče), povídali jsme si a jedli jsme všechno možné, co holanďani donesli – když už bych neměla jiný důvod, tak bych v Holandsku nechtěla bydlet proto, že s jejich úžasnými sladkostmi a pečivem bych měla za chvíli dvě stě kilo a prázdnou peněženku. Po pikniku se holky vydaly do Primarku. V Česku tenhle obchod není a do zahraničí za nákupy nejezdíme, takže pro mě nakupování v Primarku byla premiéra. Pro holanďany musí tohle být ráj – alespoň co se týče cen. Je tu levno i pro nás Čechy a v Holandsku, kde je všechno třikrát dražší, se můžou v Primarku vážně rozšoupnout. Taky proto jsem před obchodem viděla většinu lidí ověšených třeba třemi přecpanými taškami v každé ruce.
A while after breakfast (that was almost at the lunchtime) we went for a picnic to park with the whole group. Of course by bike. In Holland you certainly can see cars, people travelling by sunbway, bus or train, but you’ll meet pedestrians very rarely. Most of people go everywhere on bike – anywhere, anytime, in any weather and with any conditions. Personally I travelled by bike that week more than during rest of the year. So it’s not actually a big suprise that in the end of the week, I was just glad I could get up, my whole body hurt and I was awfully tired. But let’s come back to the program. On Sunday, it was lovelyweather and it was also quite warm (at least for Holland usual weather). We were playing football (in case of our czech girls group, we celebrated success everytime someone hit the ball), we were talking, eating anything that dutch guys brought – If I had no more reasons for not living in Netherlands, I wouldn’t like to live here because with their delicious pastery and sweets, I would immediatelly have four hundered pounds and empty wallet. After picnic, the girls went shopping to Primark. In Czech, we don’t have this shop and we also don’t go shopping abroad so it was my premiere of shopping in Primark. For dutch people, this has to be a paradise – at least in terms of price. It’s cheap for czech people too and in Holland, where everything is like three times more expensive than in Czech, they can make really BIG purchase here. Because of that I wasn’t really suprised when I saw lot of people over there with about three full shopping bags in each hand.
Po nákupech jsme si na chvíli odpočinuli doma a večer jsme měli se skupinou sraz v nedaleké kavárně. Opět jsme jely na kole, což pro mě bylo obzvlášť při cestě zpátky, kdy začal foukat studený a hlavně velmi silný vítr, při kterém jsem byla ráda, že jsem z kola nesletěla.
After shopping we had a short rest at some and in the evening we went to the café with the others. We went by bike again, that was extremely diffucult for me, especially comming home at night, when the wind was cold and very strong and I was just glad I didn’t fall down.
V pondělí nás čekal první den školního programu. Ráno se sešla pouze česká polovina v Emmauscollege (hostitelská škola) na “hodině holandštiny pro začátečníky”, kde jsme se naučili pár základních slov a po hodině jsme jeli vlakem do Goudy. Tam jsme navštívili kostel sv. Jana Křtitele (nejdelší kostel v Holandsku), pekárnu na typické holandské Stroopwaffle, kde jsme si mohli všichni vyrobit svoji vlastní wafli a nakoupili jsme si domů “suvenýry” v obchodě se sýry.
On Monday we had the first day of school program. In the morning only the czech group met at Emmauscollege (our host school) for “dutch for dummies” lesson, where we learned few basic dutch words and after the class we went by train do Gouda. We visited st. John Baptist church there (the longest church in Holland), typical dutch Stroopwaffle bakery, where we could make our own waffle and we bought some “souvenirs” in cheese shop.
Ve volném čase jsme s kamarádkami zašly na oběd do La Place – úžasné holandské restauraci, kde připravují jídla ze 100% přírodních surovin, všechno tu vypadá čerstvě, barevně a všechno chutná naprosto úžasně. Takhle bude vypadat moje plánovaná budoucí restaurace ♥ !
Odpoledne jsme šli po příjezdu do Rotterdamu do školy pracovat na projektech Differences & Similarities, které jsme začali dělat už v Česku – každá skupina měla téma (jídlo, umění, architektura, školství, ..) a měla společně vytvořit projekt o podobnostech a rozdílech mezi Českem a Nizozemí v dané oblasti.
In spare time, me and my friends went for a lunch at La Place – amazing dutch restaurant, where the food is made from 100% natural ingredients, where everything looks fresh, colourful and everything tastes like heaven. This is how my future restaurant will definitely look like ♥ !
In the afternoon we came back to school in Rotterdam to continue working on our Differences & Similarities projects, which we already started to work on in Czech – every group had their topic (food, art, architecture, school system, ..) and they were supposted to make a project about differences and similarities in Czech and Netherlands.
Večerní program byl alespoň podle mého názoru absolutní katastrofa. Jeli jsme do kina na film “Wild” – který podle traileru nevypadal až tak zle, ale nakonec nikdo, s kým jsme se po skončení filmi bavili, nepochopil pointu, film nám připadal neskutečně zdlouhavý a prakticky o ničem a navíc většina Čechů rozuměla z filmu každou pátou větu, jelikož jsme se na něj dívali anglicky s holandskými titulky.
The evening program was absolute catastrophe in my opinion at least. We went to a movie theatre for the “Wild” movie, that didn’t look so bad in the trailer, but at the end, nobody who I talked to didn’t get the point of the movie, everyone thought that it was just too long, it had no plot and also most of the Czech students understood about every fifth word, because we watched the movie in English with dutch subtitles.
V úterý byla v plánu projížďka po Rotterdamu. Jeli jsme ve smíchaných skupinkách Češi+Holanďani a zhruba v polovině cesty jsme zastavili u Markthall – nejmladší budově ve městě, která má obloukový tvar, v “obvodu” jsou byty a uvnitř plno obchůdků s JÍDLEM. Někdo se jede do Holandska zhulit, my jsme se jeli podle všeho najíst. Všechno v Markthall vypadalo prostě božsky. Ceny už tak lákavé nebyly, ale říkala jsem si, že si to přece pořádně užijeme – bůhví kdy se sem znovu podíváme (jestli vůbec), a tak že nebudu řešit, kolik co stojí.
On Tuesday we went cycling around the Rotterdam. We were in mixed dutch+czech students grousp and in about half a way we stopped at Martkthall – the newest bulding in the city, that has “arched” shape and in the circuit, there are apartments and in the glazed part of the bulding there is a food market. Some people come toe Holland to smoke weed – we probably came here to EAT. Everything in Markthall looked amazing. The prices weren’t so awesome but I though that we should enjoy it anyway so I didn’t really looked at the prices.
Potom jsme pokračovali v jízdě na kole a další zastávkou byla výstava českého umělce Krištofa Kintery “Your light is my life”, ze které jsem měla poněkud smíšené pocity. Výstava se mi na jednu stranu opravdu líbila – mám ráda moderní umění, protože je podle mě velmi kreativní, člověk si může o všech “exponátech” myslet co chce a každý v nich může najít jiný smysl. Tahle výstava byla přesně taková, až na to, že některé vystavené předměty byly docela děsivé – například dítě, které stojí čelem ke zdi a vy vidíte jen jeho černé vlasy. Tenhle exponát (naštěstí) nebyl zrovna v době naší návštěvy v provozu – normálně prý socha mlátí hlavou do zdi před sebou. Creepy.
Po večeři v rodině jsme se všichni sešli ve škole na sportovním večeru. Ačkoliv se považuji za – alespoň po většinu času – docela aktivního člověka, kolektivní sporty vždycky byly a vždycky budou mojí noční můrou. Možná jsem prostě jen divná, ale nesnáším povzbuzování. Nesnáším když na mě někdo křičí, ať zrychlím, že “to zvládnu”, nesnáším když mi někdo říká co a jak mám a nemám dělat. Proč nemůžou být kolektivní hry prostě jen HRY a ne soutěže? Proč lidi nemůžou sportovat, protože je to baví, a ne pořád soupeřit a snažit se vyhrát? Dobře, konec filozofické chvilky, vraťme se k programu … Sportovní večer jsme tudíž s kamarádkou, která sdílí můj názor a které navíc ten večer nebylo dobře, strávily pozorováním a komentování ostatních.
On Tuesday we went for a ride around the Rotterdam. We went in mixed czech+dutch groups and in about half of the road, we stopped at Markthall – the newest bulding in the city, that has arc shape and in the “circuit” there are apartments and in the glazed part of bulding there are lot of shops with FOOD. Some people come to Netherlands to smoke weed, we probably came here to eat. Everything in Markthall looked just spectacularly amazing. The prices weren’t so tempting but I decided to really enjoy it and not to think about how much the food cost.
Then we continued cycling and the next stop was the exhibition of czech artist Krištof Kintera “Your light is my life”, after which I had quite mixed feelings. On one side I really liked it – I love modern art, because I think it’s really creative and you can think whatever you want to about every exhibit and everyone can find his own, different sense of it. That exhibiton was exaclty like this, but some of the exposed subjects were quite scary – like child, who faces a white wall and you see just its black hair. This exhibit was (fortunatelly) inoperative – otherwise it supposedly bang its had against the wall. Creepy.
After dinner with family, we all met in school for sports evening. Altought I think I’m quite an active person, the team sports have always been my nightmare. Maybe I’m just weird, but I hate cheering. I hate when somebody yells at me to hurry up, that “I can do it”, I hate when somebody tells me what and how I should or shouldn’t do something. Why the team games can’t be just GAMES and not competitions? Why people can’t do some sport just because they love it, and not still compete and try to win? Okay, let’s end this philosophy session and let’s come back to the program again … So finally I spend the sports evening with a friend, who shares my opinion and who was also quite sick that evening, so we just spend time by watching and commenting others.
//assets.pinterest.com/js/pinit.jsVe středu začaly prezentace našich projektů Differences & Similarities. Ráno jsme se proto sešli ve škole, kde několik prvních skupin odprezentovalo svoji práci a potom jsme na kolech jeli do Outdoor Valley. Ačkoliv jsem se na tuhle část programu těšila skoro nejmíň ze všeho, nakonec to byla snad nejlepší věc z celého týdne. Outdoor Valley je něco na způsob lanového centra, jen s velkou spoustou bahna. Začali jsme tím, že jsme společně ve skupině postavili vor, na kterém jsme museli přejet na druhý břeh, kde nás čekaly další úkoly. Já se svým talentem na tento typ aktivit jsem byla po kolena v blátě už při první “atrakci”. Na další z nich se ale do bahna s ledovou vodou, hluboké asi půl metru, povedlo namočit od hlavy až k patě většině skupiny. Na závěr jsme se měli zase na raftu vrátit zpátky na druhý břeh, ale nakonec jsme se rozhodli s pár dalšími vodu přeplavat – což nevím jestli byl úplně ideální nápad, protože voda měla údajně asi 12°C a přestože vzduch byl ten den docela teplý, když jsme vylézali na břeh, naprosto jsme necítili naše končetiny.
On Wednesday presentations of our Differences & Similarities started. Because of that we met at school in the morning, some of the first groups made their presentation and then we cycled to Outdoor Valley. First I was looking forward to this activity less than any other activity in our program but finally it was perhaps the best thing of the whole week. Outdoor Valley is kind of rope center, just a lot of mud. In the beginning we had to make a raft, on which we had to get on the second shore of the river, where the other tasks waited for us. I, with my big talent for this type of activities, already ended with legs in mud at the first “attraction”. But at the next task, most of people fell into mud with freezing water, deep about half a meter, from head to toe. On the end we should have come back on raft, but finally some of us decided, that we will swim – which wasn’t maybe the smartest idea, because the water had about 12°C and altough the air was quite warm, when we got to the shore, we couldn’t even feel our body.
Odpoledne se zrušila návštěva zoo a tak jsme se vydali na pláž k jezeru. Večer jsme strávili na kolečkových bruslích ve Skate Fever, na což jsem se hrozně těšila, ale trochu mě akce zklamala, protože prostor na bruslení byl docela malý a tak člověk pořád jako idiot jezdil do kolečka.
In the afternoon, the visit of zoo was canceled, so we went to beach. Then we spended the evening on roller-skates at Skate Fever – I was really looking forward to this part of program but it disspaointed me a bit at last, because the space defined for skating was really small, so we were just skating as idiots around and around.
Ve čtvrtek jsme jeli na celodenní výlet do Amsterdamu. Nejdřív jsme navštívili Rijksmuseum, které mě dvakrát nezaujalo, protože jak už jsem zmínila, tak mám ráda moderní umění a tak mi “umění ze zlaté éry holandského malířství” nic neříká. Tyhle obrazy zachycují většinou nějaké války nebo krajinu a ačkoliv obdivuji talent těchto malířů, realistické obrazy jsou prostě takové jaké jsou, nic víc. Proto mám radši moderní umění nebo surrealismus, protože u něj každý může k pochopení obrazu použít vlastní představivost.
Následně jsme si půjčili kola a jeli jsme na projížďku městem. V Rotterdamu byla většina města zničená po 2. světové válce a tak bylo všechno postavené znova. V Amsterdamu je naopak spousta starých domů a celkově je tu zajímavá architektura a celé město má úžasnou atmosféru. Jen mě trochu mrzí, že jsme opět jezdili na kolech a tak jsem si třeba park, kterým jsme projížděli, nemohla ani vyfotit. Což je vážně škoda, protože parky jsou tu nádherné a jsou jednou z věcí, která mě na Holandsku uchvátila ze všeho nejvíc.
On Thursday we went to Amsteram. First we visited the Rijksmuseum, that I wasn’t really charmed by, because as I said, I prefer modern art, so I’m not really into “netherlands art from the golden age”. These pictures are mostly paintings of some wars or lands and altought I really asmire the talent of these artist, the realistic pictures are just what they are, nothing more. Because of that I prefer the modenr art or surrealism, because everyone can use his own imagination to understand the picture.
Then we rent bikes and we went for a city tour. In Rotterdam big part of the city was destroyed after World War 2 and everything was build newly. In Amsterdam there are lot of old houses, the architecture is interesting overall and also the city has just amazing atmosphere on its own. I’m just quite sorry that we cycled again, because I couldn’t even take a photo of some places, like park we visited. Which is really shame, because the parks there are becautiful and they’re one of the things, that charmed me the most in Netherlands.
//assets.pinterest.com/js/pinit.jsPřestože byl pátek posledním dnem s programem, byl neskutečně náročný. Už tak jsme byli všichni nehorázně unavení a mě začalo vlivem neustálých změn teplot, větru a vyčerpání v půlce týdne bolet v krku, byla jsem ráda, že jakžtakž žiju a tak pro mě byla jízda na kole a přestupování s koly na loď při cestě k větrným mlýnům Kinderdijk prostě sebevražda. Počasí nebylo zezačátku nic moc – bylo šedo, zataženo, foukal vítr a všichni jsme se třásli zimou. Okolo poledne se ale vyčasilo a tak se nám na rozhledně Euromast povedlo získat nádherný výhled na celé město.
Altough the Friday was the last day with program, it was extremely challenging. We were all already tired and after all those temperature changes, wind and exhaustion I got a sore throat in about a half of te week, I was just glad I’m alive and the cycling and getting our bikes on boat during the way to Kinderdijk mills was just like a suicide for me. The weather wasn’t really nice at first – it was gray, cloudy, windy and we all shaked by cold. But about noon, the weather got better so on Euromast tower we got amazing view of the whole city.
Tím páteční program skončil, dojeli jsme na kolech domů a tam už jen zbývalo se sbalit a čekat na odjezd na nádraží. Rozloučili jsme se našimi výměnnými partnery i holandskými učitelkami, které byly naprosto úžasné a v podvečer česká skupina nasedla do vlaku do Amsterdamu. Abychom měli výhodnější letenky, museli jsme odjíždět v sobotu a tak jsme poslední noc strávili v hotelu Ibis, nedaleko letiště. Do hotelu jsme přijeli sice hrozně unavení, ale chtěli jsme si poslední večer v Holandsku užít a tak se ještě v jedenáct v noci vydala většina z nás do McDonaldu a potom jsme se do noci bavili na pokojích.
That was the end of Friday’s rpgoram, we wnet home and than we just packed our bags and waited for going to the train station.We said goodbye to our exchange partners and to holland teachers, who were really great and early in the evening, the czech group got into train to Amsterdam. To get more preferable boarding passes, we had to leave Netherlands on Saturday, so we spended our last night at Ibis hotel near the airport. We came really tired to the hotel, but we wanted to enjoy our last night so about eleven pm most of us went to McDonald’s and then we were talking in hotel rooms till late night.
Z Prahy jsme odlétali okolo jedenácté hodiny ráno. Na letadlo jsem se docela těšila, ale cestu vlakem jsem skoro celou prospala. Až když jsme se blížili k Olomouci na mě začalo všechno doléhat a začalo mi být líto, že celá výměna končí. A vědomí, že už možná nikoho z holandské skupiny v životě neuvidím mi přišlo po všem tom čase, který jsme s nimi strávili, skoro neuvěřitelné … Každopádně jsme si celý týden strašně moc užili a stálo to i za to, že teď ležím nemocná v postele, s notebookem na klíně, s horkým čajem a hromadou kapesníků. Jsem ráda, že jsem se nakonec přes všechny pochyby rozhodla výměnného pobytu zúčastnit. Byla to velká zkušenost a nikdy na ty dva týdny mého života nezapomenu ♥
We departed from Prague about eleven o’clock in the morning. I was quite looking forward to the plane, but I was sleeping whole time in the train. When we were comming closer to Olomouc, everything started making sense to me and I started being sorry, that the whole exchange is over. And knowing, that perhaps I won’t see any of these people anymore, after all the time we spent with them .. felt just incredible. Anyway we really enjoyed the whole week and it was worth it, altough now I’m lying sick in my bed, with laptop, hot tea and a bunch of tissues. I’m glad that altought all the doubts I decided to participate the exchange program. It was a valuable experience and I will never forget about these two weeks of my life ♥
 |
!function(d,s,id){var js,fjs=d.getElementsByTagName(s)[0];if(!d.getElementById(id)){js=d.createElement(s);js.id=id;js.src=”//assets.whicdn.com/assets/heart_it_button-f93b71064d3b81c93b5736352ccaee01.js”;fjs.parentNode.insertBefore(js,fjs);}else if(whi){whi.HeartItWidget();}}(document,”script”,”whi-heartitbutton”);
nowembrace 