Abych byla upřímná, i já si občas říkám, že bych možná snad byla šťastnější nebo spokojenější sama se sebou, kdybych měla míry vyhublé modelky, tenké nohy a vystouplé klíční kosti. Proč? Protože tohle je “ideál krásy” současné společnosti. Takhle ve skutečnosti vypadají modelky z přehlídkových mol, televizních reklam a bilboardů. Jenže oproti ubohým pro-ana/pro-mia slečnám, které touze po této zdánlivé dokonalosti podlehly, mám jednu podstatnou výhodu – a to jakýsi pud sebezáchovy a vědomí, že žádné vystouplé kosti mě neudělají šťastnější.
Na internetu jsem narazila na zpověď holky, která se kvůli jedné hloupé narážce a své vlastní zvědavosti dostala to začarovaného kruhu pro-ana a pro-mia …
To be honest, I also tell myslef sometimes, that maybe I would be happier or more satisfied with mysel,f if I had measures of models, skinny legs and visible collarbones. Why? Because this is the “ideal of beauty” of current society. But against the poor pro-ana/pro-mia girls, that have succumbed to the desire for the seeming perfection, I have one big benefit – a kind of instinct of self-preservation and the note, that no visible bones couldn’t make me happier.
On the net, I found a confession of a girl, that got into a vicious circle of pro-ana and pro-mia because of one stupid cue and her own curiosity …
“Ahoj. Měřím 158 cm, momentálně vážím 50 kg,je mi 17 let a trpím mentální bulimí.
Nikdy by mě nenapadlo, že se mi může něco takového přihodit. Dřívě jsem svoji váhu neřešila. Neměla jsem důvod. Však jsem se taky mohla cpát čím jsem chtěla a kdy jsem chtěla – na mojí váze a postavě se to nějak výrazně neprojevovalo. Tlustá jsem nebyla, kluci se kolem mě točili (dodnes docela točí) a já pokaždé dostala, co jsem chtěla. Vím přesně kdy se to zvrtlo, ale nedochází mi souvislosti proč vlastně, když dříve bylo vše v pořádku.
Na jednom nejmenovaném seznamovacím serveru jsem narazila na diskuzi ohledně ,,pro-ana”. Tou dobou jsem vůbec neměla tušení o co jde. Poté, co jsem to zjistila, jsem nechápala, jak někdo může takhle blbnout. Ze zvědavosti jsem si pár pro-ana blogů našla, podívala jsem se na thinspiration, přečetla si jídelníčky slečen, kterým stránky patří, a nedocházelo mi, že někdo může zvládat jíst tak málo a ještě k tomu dobrovolně. Samozřejmě jsem ty ,,hloupé mladé holčičky” okamžitě odsoudila a tím to pro ně na nějakou dobu (míněno do druhého dne než jsem se vyspala) skončilo.
Druhý den jsem měla ale nasazeného brouka v hlavě a na stránky zabrousila znova. Pořád jsem sice nechápala to podlé hladovění, ale začaly se mi líbit fotky vyhublých anorektiček, k tomu jsem si vybavila první narážku na moji postavu (když mi můj ex-přítel řekl, že jsem trošku přibrala) a problém byl na světě. Asi 4 dny po objevení ,,pro-ana” už jsem se hloupě pokoušela o totéž, co praktikuje mnoho slečen a žen postižených anorexií.
Jak už z první věty vyplyvá – pokusy se tak úplně nezdařily. Po prvních třech týdnech jsem sice vážila z 52kg už jen 46, ale dál jsem prostě nezvládla odepřít si všechny dobrůtky, takže jsem se po dlouhé době pořádně najedla. Okamžitě se dostavil pocit provinění a zmaru. Dostala jsem obrovský strach, že přiberu hned všechno, co jsem tak dlouho shazovala. Logicky mě napadlo jít to vyzvracet. A Mia už byla na světě.
Takto strádám už (pro některé možná teprve) tři měsíce. Každý den (zvlášť teď, když jsou prázdniny)je pro mě stejný. Ráno vstanu, celý den myslím na jídlo a čekám na to, kdy přijde čas a nálada na moji obvyklou lekci (1 h 20 min)kalanetiky, mezitím mě občas (1-2x denně)přepadne bulimický záchvat(kdy sním na co přijdu), jinak držím hladovku o čaji, kávě a cigaretách.
Od té doby, co jsem začala zvracet špatně spím a z nějakého důvodu (přičítám to právě bulimii) jsem ještě nedostala menstruaci, jsem často podrážděná a opravdu pořád myslím jen a jen na jídlo a kvůli tomu pak občas i na sebevraždu. Hodně ráda bych se vrátila tak do doby před 4 měsícema a v životě neslyšela o nějakém ,,pro-ana”.”
“Hi, I have 158 cm, and 50 kg now, I’m 17 years old and I suffer by bulimia nervosa.
I would never think that something like this could happen to me. Sooner, I have never mind about my weight. I had no reason to. I could eat whatever I wanted and whenever I wanter – and I had no changes about my weight and figure. I was never fat, lot of boys liked me (and they still like) and I have always got what I wanted. I certainly know, when it went wrong, but I can’t understand, why it happened, because sooner everything was alright.
On one unnamed dating website, I found a discussion about “pro-ana”. That time I didn’t know what it is about at all. When I found it, I didn’t understand, how can somebody clown so much. From the curiosity, I looked to some pro-ana blogs and I checked the thinspiration, I read some diets of the owners of the blogs, and I couldn’t get, how can somebody handle it to eat so little and and moreover voluntarily. Of course, I had judged these “stupid little girls” and this thing ended for me for some time (to the second day).
Next day, I had to think about it and I visited the sites again. I still couldn’t understand to the starvation but I liked the photos of skinny anorexics and moreover I remembered one note about my figure (when my ex-boyfriend told me that I gained) and the problem was created. About 4 days after found “pro-ana” I stupidly tried to do the same, as many misses and ladies, affected by anorexia.
I suffer like this for about three month. Every day is totally same for me. In the morning, I wake up, think about the food and I wait for the time and a mood for my usual lesson (1h 20 min) of pilates, sometimes (1-2x a day) I’m ambushed me bulimic attack (when I eat everyhing that I find), moreover I eat nothing, just drink tea, coffee and smoke cigarettes.
Since the time I started throwing up, I can’t sleep and I also (probably because of bulimia)I did not get menstruation, I’m often irrated and I think just about the food at all and sometimes about a suicide. I would really love to come back in time, 4 month ago and never hear about some “pro-ana”.
Vím, že i kdybychom daly vyznavačkám pro-ana/pro-mia přečíst jakýkoliv z těchto žvotních příběhů, nic si z něj nevezmou. To je na všem to nejhorší. Nedokážou si připustit, že je s nimi něco špatně, a i kdyby, nedokážou přestat. Jejich životním krédem je myšlenka, že je “lepší umřít, než být tlustá”. Vědomě si zvolily sebevraždu, jeden z nejhorších způsobů ze všech – dlouhou a bolestivou nejen pro ně samotné, ale i pro jejich okolí, které jim nemá šanci jakkoliv pomoct, protože jsou uzavřené samy v sobě a nikoho k sobě nepustí …
I know, that if we would give the pro-ana/pro-mia girls a milion of these life stories, they wouldn’t change anything in their lifes. That’s the worst about it. They can’t realite, that something is wrong with them, and even If they could, they can’t stop it. Their life’s creed is that it’s “better to be death than be fat”. They have consciously chosen a suicide, one of the worst ways at all – long-standing and painful not just for tgem, but also for their neighborhood, that have no chance to help them, because they’re locked into themselves and they don’t let anyone to them …
nowembrace 
