Letošní dohadování nakonec vedlo k dovolené na hranici Černé Hory a Albánie. Jeli jsme jako každý rok autem a první den v noci jsme přespali v raftařském kempu v Bosně. Na přespání to bylo relativně v pohodě, i když byl kemp asi teprve ve výstavbě, protože “umývárna” byla ne úplně dostavěná a v chatce na nás z palandy spadly rošty. Na přespání dobrý ..
Ráno jsme chtěli hned vyjet dál do Černé Hory, ale táta si umínil, že když už jsme tam, musíme zkusit rafty. Společně s provozovateli kempu jsme dojeli autem za hranice do Černé Hory (asi půl hodiny jízdy v nacpaném terénním autě), kde začínala naše trasa. Sjížděli jsme řeku Taru, která po soutoku s Pivou tvoří řeku Drinu. Voda byla průzračně čistá, že se z ní dalo pít a okolo byla nádherná příroda, navíc s lidmi z kempu byla jízda docela vtipná, protože se stále pošťuchovali, dělali blbosti a házeli nějaké své vtípky – to vše v bosenštině, takže jsme chytali asi každou dvacátou větu. Celkově to byl ale úžasný zážitek, který bych vám přála také zažít 🙂
This years planning lead to holiday on the border between Montenegro and Albania. We went by car as always and we spend the first night in raft camp in Bosnia. It was okay jsut for sleeping, altough the camp was just starting, because the “bathroom” was not really completed and the bed frames fell from the bunk in our cottage. Enough for one night sleeping …
In the morning we were suposed to continue riding and going to Montenegro, but my dad decided we need to try rafting. Together with the camp operators we went to the border, to Monenegro (about an hour spent in stacked cross-country car), where our track started. We were rafting on Tara river, that together with the Piva river becomes Drina. The water was perfectly clear so you could drink it and there was wonderful nature all around us, also with the people from the camp it was quite fun, because they were talking and making jokes all the time, doing craps and all of that in bosnian, so we understood about every tenth sentence. Overall it was an amazing experience I hope you’ll get too one day 🙂
 |
| Piva River |
 |
| Rafting in Bosnia |
 |
| Piva Lake |
Po raftech jsme se sbalili a vyrazili jsme do Ulcinjské Riviéry v Černé Hoře. Bydleli jsme na ostrově Ada (= turecky ostrov) Bojana, vytvořeném deltou řeky Bojany. Dojeli jsme na večer, takže jsme zůstali v apartmánu, bratr s tátou se snažili chytat ryby (neúspěšně) a na pláž jsme šli až ráno. Pár minut cesty autem od našeho ubytování byla neplacená pláž určená pro kite surfing. Surfaři se začali na pláži objevovat až po poledni, takže dopoledne byl na pláži neskutečný klid a daleko lepší atmosféra než na slunečníky i lidmi přeplněných placených plážích. Plus žádní čeští výletníci z cestovek, ale samí Němci, Rusi nebo Černohorci, takže člověk mohl bez obav komentovat jejich prostorově rozměrné figury a divný jazyk.
After rafting we packed our things and we went to to Ulcinj Riviera in Montenegro. We stayed on Ada (= island in turkish) Bojana island, created by a river delta of the Bojana river. We arrived in the evening so we stayed in our apartments, my brother and dad (unsuccessfuly) tried to fish and went to the beach in the morning. Just few minutes by car from our aparment there was a free beach for kite surfing. Surfers started to appear on the beach after noon so in the morning the beach was incredibly calm and there was much better atmosphere than on the paid beaches crowded by people and umbrellas. And also no czech trippes, only Germans, Russians or Montenegrins, so you could comment their space-dimensional figures and weird language.
 |
| Bojana Houseboats |
 |
| Me on a Terasse |
 |
| Kite Surfing Beach |
Jeden večer jsme jeli na západ slunce na pláž Valdanos. Byli jsme tam skoro sami, se sluncem zapadajícím do moře … #romantika. Přijde mi, že na Balkáně čas plyne nějak jinak, člověk tu vůbec neřeším kolik je hodin, vstává kdy chce, chodí ven kdy chce, jí kdy chce … Je to daleko větší pohoda než uspěchaný život ve městech u nás, na druhou stranu co se týče večeření jejich úžasného čerstvého pečiva a cpaní se sladkostmi v deset večer by mi asi dlouhodobě moc neprospívalo 😀
One evening we went to see the sunset on Valdanos beach. We were there almost alone, with the sun falling into the sea … #romantic
I feel like the time is running differently in the Balkans, people don’t care about what hour is it, you wake up when you want to, go out when you want to, eat when you want to … It’s much more relaxing than hasty life in other cities, on the other side talking about eating their amazing fresh pastry and overeating sweets at ten o’clock in the night wouldn’t be the great if done for a long time 😀
 |
| Olive Trees |
 |
| Valdanos |
 |
| Burek in Ulcinj |
 |
| Sunset at Kie Surfing Beach |
Černá Hora má nádhernou přírodu, krásné a čisté moře (pokud zrovna nejste na přecpané městské pláži), ale zbytek měst je co se týče čistoty katastrofa. Hází odpadky na zem, do květináčů o obchodu místo do koše, na plážích leží pet lahve, obaly od jídla a v obchodě vám místo jedné velké nákupní tašky (třeba papírové) dají milion pitomých tenkých igelitových pytlíků (které se samozřejmě válí potom všude možně před obchodem)
Montenegro has an amazing nature, beautiful and clear sea (if you’re not just on crowded city beach), but the rest of the cities is a disaster. They throw the garbage on the ground, to the flowerpots behind of the mall, there are plastic bottles lying on the beach and in every shop, they give you milions of crappy thin plactic bags (which lay all around in front of the shop of course) instead of some big paper bags.
 |
| Our (unsucceful) BBQ |
Navštívili jsme kromě naší milované kite surfingové pláže taky některé z placených pláží. Jedna za takových pláží byla u ústí Bojany. “Hlavní” část pláže byla nacpaná, vyřvávala tu hudba z baru, takže člověk ani nerozuměl, co mu říká číšník (který moc neovládal angličtinu, takže mu stejně bylo houby rozumět), ale když šel člověk až na konec, mohl se kochat pohledem na ústí řeky do moře, třeba z restaurace s perfektní pizzou na stole.
We loved the kite surfing beach the most but we also visited some of the paid beaches. One of them was a beach around the Bojana estuary. The “main” part of the beach was crowded, there was very loud music playing in the bar, so it was almost impossible to hear what the waiter tells you (he wasn’t really good in English so it was hard to understand it from more reasons), but if you went to the end of the beach, you could enjoy the view of river estuary to the sea, for example from the restaurant with perfect pizza on your plate.
 |
| On the Way to Shop |
 |
| Bojana Estruary |
nowembrace 