The Life Purpose

Často na blog zveřejním něco ze šuplíku nevydaných článků, protože dát všechny moje “hlubší” myšlenky dohromady je nad moje síly. Jsem spíš introvert. Nejsem schopna “bavit se o ničem”, vést hodinové debaty o tom, jak se mám, co je nového … Neumím to a nebaví mě to. Kam jdu, jsem brána jako tichá nebo stydlivá, protože se často prostě neumím bavit o “běžných” věcech. Dokážu nekonečně dlouho probírat svoje pocity, mluvit o svých plánech do budoucna, debatovat o náboženství, o smrti, o globálních problémech … Jenže ne všichni lidi se chtějí o podobných věcech bavit. Takže si připadám jako naprostý idiot, když kolem mě lidé normálně baví a já se nedokážu zapojit. Místo toho jen sedím, poslouchám a v hlavě mi víří ten milion myšlenek jako vždycky.

Tady na blogu chci být opravdová, sama sebou. V tomto článku vás chci na chvíli pustit do své hlavy .. psala jsem, co mě napadlo. Nakonec se z toho vyklubal článek o smyslu života. Takže, jo. Možná jsem navenek tichá. Ale uvnitř mé hlavy není ticho nikdy.

I often post something from the drawer of draft, because it’s too hard for me to turn my “deeper” thoughts into words. I’m rather an introvert. I’m not able to talk about “nothing”, talk for hour about how I’m doing, what’s new in my life … I can’t do it and I don’t enjoy it. Wherever I go people see me as the quiet or shy girl, because I just can’t talk about “common” things. I can talk for ages about my future plantt, debate about religion, death, global problems … But no everyone wants to talk about these topics. So I often feel like an idiot when people talk normally and I can’t join them. Meanwhile I’m just sitting there and milions of thoughts are swirling in my head.

Here, I want to be real, I want to be myself. In this post I’d like to let you into my head .. I was writting about anything that came across my mind. At the end, I started thinking about the life purpose. So, yeah. Maybe I may be quiet. But my mind is never silent. 

Začnu něčím tragickým a děsivým. Včera jsem jednou za sto let četla zprávy na internetu. V Moskvě osmatřicetiletá muslimka po odchodu rodičů z domu zavraždila čtyřletou holčičku, kterou měla hlídat (pracovala pro rodinu jako chůva rok a půl). S hlavou holčičky potom chodila po ulicích a pokřikovala něco v arabštině. Čtyřletá Nastya měla oba rodiče a staršího patnáctiletého bratra. Byla nemocná a nemohla chodit. Rodiče kvůli její léčbě jeli do Číny a šetřili na další léčbu v Německu. Místo toho …

I’m going to start with something tragic and scary. Yesterday I rarely read news on the Internet. thirty-eight Muslim nanny killed four years old girl in Moscow (she worked as a nanny for the family  for a year and a half). Then she walked down the streets with severed head of the child and she shouted something in Arabic. Four years old Nastya had both parents and 15 years old brother. She was ill and she couldn’t walk. Her parents went to China because of her treatments and they were saving money for another treatment in Germany. 

Doteď to nemůžu pořádně rozdýchat. Jak je možné, že se něco takového může stát v dnešní “moderní době” ? V jak zvrhlém světě to žijeme?
Vždycky jsem měla s podobnými zprávami problém. Když jsem byla mladší, často jsem večer nemohla spát. Někdy to bylo jen proto, že jsem si na internetu četla popis hororu. Ale jindy to bylo právě proto, že jsem viděla na internetu nebo v televizi podobnou tragickou reálnou zprávu. Obzvlášť právě případy, kdy někdo (v nejhorším případě vlastní rodiče) udělají něco strašného malému dítěti. I v takových případech jsem nebyla schopna usnout. Svíral se mi žaludek, byla mi zima, třásla jsem se .. jako by na mě dolehl všechen ten chlad, ta temnota, která se světě existuje. Nechápala jsem, jak může někdo něco podobného udělat. A sama jsem cítila všechny emoce, které museli mít pozůstalí. Obzvlášť mě vždycky zasáhlo, když jsem zjistila, že mělo mrtvé dítě sourozence. Živě jsem viděla před očima scénu, kdy sourozenci tu tragickou zprávu někdo oznámí …

I still can’t believe it. How is it possible that in this “modern age” anything so horrible can happen? What a twisted world we live in?
I’ve alwazs had problems with news like this. When I was younger I often wasn’t able to fall asleep in the evening. Sometimes it was because I read some desription of a horror movie on the internet. But sometimes I read some hottible tragic real news. I was especially frightened when I heard about someone who killed or hurt a little child (and if the person was a parent … oh my god!). I had stomachache, I was cold, shaking .. like if the coldness and the darkness of the world touched me. I didn’t understand how anyone can do something like this. I felt all the emotions of the survivors. And when the killed kid had a sibling, it was even worse. In my mind I saw the scene, when someone has to tell the tragic new to the kid …

K čemu jsou na světě takoví lidé? Lidé, kteří nic dobrého světu nepřináší,naopak přináší jen hrůzu a utrpení (dalších nevinných lidí). Proč ti, kteří celý život pomáhají nebo ti, kteří mají výjimečný talent, umírají tak brzo? A někteří lidé po světe chodí sto let, mají děsné vztahy se svými příbuznými, nemají žádné kamarády, z ničeho nemají radost a jejich život je prázdný a smutný. A přesto tu jsou. Jako by jim vesmír(/osud/bůh – říkejte tomu, jak chcete) dával ještě pořád šanci, aby se vzpamatovali a přinesli nějaké světlo, něco pozitivního do tohoto světa. Vždyť .. není tohle vlastně smysl života každého z nás? Něčím udělat svět hezčí? Nemusíme vymyslet zázračný lék, sestrojit průlomový vynález, tvořit nesmrtelné umění … i prodavačka v supermarketu může přinést něco hezkého tím, že se bude usmívat na lidi a dodávat jim pozitivní energii. I pekař může dělat dobře svou práci a péct s láskou. Učitel může předávat s trpělivostí, ochotou a pochopením důležité vědomosti další generaci. Z života každého člověka by mělo vzejít nějaké světlo. Jinak bude tento svět hodně smutné, temné místo …
What are those people good for? People, who don’t bring anything good to the world, who bring only horror and suffering of innocent people. Why those people who help others or the people with unusual talent – die so early? And some people walk in this world for hundred years, they have awful relationship with their family, they have no friends, they are not happy about anything and their life is empty and sad. But they’re still here. Like if the galaxy(/destiny/god – whatever you want) gave them a chance to wake up and bring some light, something positive to this world. Well .. isn’t it the life purpose? Making this world a little bit more beautiful? And you don’t have to discover a new medicine, or make immortal art … even the shop assistant in supermarket can do it, if he/she smiles at people and gives them the positive energy. And the baker can also do his/her work and bake with love. A teacher can teach the new generation wiith patieence, willingness and understanding. Our life should bring some light to the world. Otherwise this world will be a sad, dark place …