The Mask

Každé ráno se probouzíme ve své posteli v jakémsi “syrovém stavu” – bez perfektního makeupu, značkového oblečení a bez společenské masky … Za nic se neskrýváme, jsme to jenom my – takoví jací jsme doopravdy. Ale hned co vystrčíme paty z domu, spousta z nás nasadí svou masku. V každé situaci nahodíme podle potřeby jinou a pod ní skryjeme sami sebe. Protože je to tak jednodušší. Nejsme tak zranitelní. Nikdo nás nemůže za nic soudit, nikdo o nás nemůže říct nic špatného – protože se chováme stejně, jako všichni okolo. Jako kopie. Jdeme s davem. A nikdy nevybočujeme.

Every morning we wake up as a “raw version” of ourselves – without perfect makeup, expensive clothes and without our social mask … We don’t hide behind anything, we’re just ourselves – our real version. But right after we leave our house, a lot of us start wearing their masks. We change our masks in different situations and we hide ourselves behind it. Because it’s easier. We’re not so vulnerable. Nobody can judge us – because we act the same way as everyone else. Like copies. We go with the crowd. And never stand out.

source of photos: Tumblr.com

Někdo je v těsném okruhu svých nejbližších vtipný, optimistický, přátelský a upovídaný .. ale ve společnosti radši splyne s davem. Schová se do koutku, nasadí masku nenápadné tiché osoby a radši se nijak neprojevuje. Bojí se odmítnutí. Bojí se, že by nebyl dost dobrý, a tak se radši nezapojuje vůbec. Sám ví, že takoví není, ale zároveň to nedokáže změnit. Protože jakmile si na svou masku zvyknete, je těžké ji jednoho dne jen tak nechat doma.

A někdo to má zase úplně naopak. Hraje si na drsňáka a dělá, že mu vlastní emoce ani ohled na ostatní nic neříkají. Chová se povýšeně, chladně a arogantně, nedává najevo, co si myslí a co cítí, odmítá k sobě někoho doopravdy pustit. Přestože když ho poznáte, možná je úplně jiný. Možná je to milý, ochotný a přátelský člověk, v jehož společnosti si připadáte skvěle a rádi byste s ním trávili čas. Ale ve společnosti jako by se tenhle člověk někam ztratil. Lidé v jeho okolí mají tuhle masku taky a on chce, aby ho mezi sebe přijali. Nechce se lišit, nechce aby se mu vysmáli, že je slaboch. Chce vypadat jako hrdina. Jako frajer. A proto si hraje na něco čím není, aby zapadl.

There are people who are funny, optimistic, friendly and talkative when they’re in a group of their closest friends. But in the society they rather blend in with the crowd. They hide into a corner, put on a mask of a quiet featureless person and they don’t express themselves at all. They’re scared of rejection. They’re afraid that they wouldn’t be good enough so they rather don’t join the others. They know this is not the real version of themselves, but it’s too hard to change it. Because when you get use to wearing your mask, it’s not so easy to leave it at home one day.

And some people are the complete opposite. They act like tough guys, emotionless and act like they have never heard about caring of others. They act haughty, cold, arrogant and they don’t express their emotions, they never let anyone to get to know them. Altough when you know them, maybe they’re absolutely different. Maybe they’re kind, willing, friendly and you feel amazing with them and you’d love to spend time with him. But in the society it’s like this person disappear. People around them wear this mask too and they want to be accepted. They don’t want to be differnet, they don’t want to look weak. They wanna look like a heroes, like dudes. And so they act like someone else to fit in.

Většinou se pod všemi těmi maskami skrývají daleko lepší verze nás samých. Jenže se občas prostě až moc bojíme, toho “co by tomu řekli lidi”. A přitom je to tak zbytečné. Protože jestli chceme, aby na nás lidi nehledali chyby a měli nás rádi, takové jací jsme, musíme jim “to jací jsme” ukázat. Nesmíme se snažit držet jakýchsi společenských měřítek, do kterých je příliš těžké zapadnout. Naopak, když jste sami sebou, nemůže prakticky udělat chybu. Protože takoví jste přirozeně. Žádná pravidla na to neexistují. Když si budeme pořád na něco hrát a dodržovat tuhle svou roli, budou se na nás lepit lidi, které kolem sebe možná vůbec mít nechceme. Přitáhneme si lidi, kteří jsou takoví, na jaké my si hrajeme. A mezitím se budou kdesi v dálce pohybovat ti, se kterými bychom si opravdu rozuměli – jenže to nemáme šanci zjistit, protože jim nedáme šanci vidět kdo vlastně jsme.

Sundejte si na chvíli svoji masku. Nepřemýšlejte, jestli se to “hodí” nebo co si o vás ostatní budou myslet. Je to těžké jen tak ze dne na den změnit. Ale když se to tak vezme, co je vlastně jednodušší než říkat, to co si myslíte a dělat, to co chcete dělat .. ?

Usually there are much better versions of ourselves behind these masks. We’re just too afraid to what “would people think”. Altough it’s so useless. Because if we want people to stop finding our mistakes and start to like us for what we are in real, we have to let them see “what we are in real”. We can’t hold on some social measures which are so hard to fit in. On the other side, when you’re just yourself you can’t actually make a mistake. Because it’s natural. There are no rules. If you keep acting like somebody else, hold on this role, the people who you don’t like to be surrouned by will stuck on you. Because you will attract people by your mask not by yourself. And meanwhile there will be people, who could be our soulmates, but we can’t find it out – because we don’t let them see who we are.

Postpone your mask for a while. Forget about if it’s “suitable” or what people will think. It’s hard to change it in one day. But if you think about it, in fact .. what’s easier than saying what you think and doing what you want to do .. ?