Quentin a Margo bývali v dětství nejlepší kamarádi. Potom se ale život každého z nich začal ubírat jinou cestou a přestože se každý den stále potkávali ve škole, naprosto se spolu přestali bavit. Margo se stala školní legendou – krásná, odvážná, nespoutaná .. Quentin si našel dva nejlepší kamarády, začal žít průměrný život a do Margo zůstal stejně bláznivě zamilovaný.
Parts
Děj se dělí na tři části. První část vás velmi rychle vtáhne do děje, druhá je o něco zdlouhavější, ale přesto bych ji kvůli tomu nehodnotila záporně. Poslední část je rozdělená na kraťoučké kapitoly – jednotlivé hodiny. Napětí se hodinu od hodiny stupňuje, ale vyvrcholení není tak úplně takové, jaké jsem čekala. Nevím jestli to byl účel nebo tuhle skrytou myšlenku vidím jenom já, ale přijde mi, jako by konec knížky zdůrazňoval fakt, že někdy plánování a těšení se na určitou věc, je stokrát lepší, než samotné provedení. Osobně se mi konec líbil, protože to nebylo něco, co by člověk čekal. Čekali byste možná happyend nebo něco naopak výrazně tragického .. ale konec Papírových měst je zkrátka něco mezi. A to je na něm skvělé – že je opravdový a není to klišé.
The plot is divided to three parts. The first part is going to get you to the plot really quickly, the seond one is a bit more lengthy, however I wouldn’t rate it negatively. The last part is divided to short chapters – each hour. The voltage is graduating, but the culmination is not how I expected it. I don’t know if this was supposed to, or I just see this hidden meaning, but I think it’s like the end is highlighting the fact, that the planning and looking forward to something is sometimes much better than the event on its own. Personall I liked the end, because it wasn’t something that you would expect. You could maybe expect some happyend or something very tragical .. but the finale of the Paper towns is something between. And that’s great – because it’s real, not a cliché.
Characters
Velkou roli v Papírových městech hrají, tak jako v ostatních knížkách Johna Greena, perfektně propracované postavy. Quentin a Margo mají dost společného s hlavními představiteli Hledání Aljašky – Hlavní hrdina je obyčejný, nevýrazný a tak trochu outsider. Jeho vyvolená je zase tak trochu mrcha. Dále tu máme Radara a Bena, Quentinovy nejlepší kamarády, kteří dodávají “šťávu” méně zajímavým scénám a odlehčují vážné situace svými vtipnými poznámkami.
An important thing about Paper towns, like in the other John Green’s books, are the perfectly thought-out characters. Quentin and Margo have a lot in common with the main characters of Looking for Alaska – The main hero is average and a little bit an outsider. His love is quite a bitch. Then there’s Ben and Radar, Quentin’s best friends, who are “spicing” the less interesting scenes or lightening the serious scenes with their funny comments.
Main theme
Hlavních myšlenek bylo v knize několik. Ukazuje na materialismus společnosti a to, že se lidé často zabývají věcmi, na kterých vlastně vůbec nezáleží. Také poukazuje na to, že často vidíme lidi takové, jací ve skutečnosti nejsou. Vidíme je jako by byli z papíru, bez žádného dalšího rozměru. A přitom jsou lidé daleko komplikovanější, než vidíme na první pohled. Aniž bychom je znali, některé lidi zatracujeme a jiné obdivujeme a povyšujeme nad ostatní. Zároveň tu autor ukazuje, jak člověk nepříliš reálně vidí, když je zamilovaný. Nevidíme na tom druhém chyby, idealizujeme si ho a opět ho vidíme jako z papíru, jen jednu stranu. Díky tomu nemůže zezačátku Quentin najít Margo – protože hledá špatnou osobu. Neví, kterou Margo má vlastně hledat. Margo, jakou si pamatuje, když byli malí, Margo, kterou si vysnil za ty roky, kdy do ní byl bezhlavě zamilovaný, Margo, kterou všichni milovali a obdivovali nebo Margo, která sedí v opuštěném nákupním středisku plném krys, zapisuje si něco do deníku a čte Whitmana?
Nejvíc mě zaujala metafora o oknech a zrcadlech. Lidé jsou většinu času jako zrcadla – každý v nich vidí něco jiného, každý v nich jistým způsobem vidí sám sebe. Každý z nás je také oknem – je ale těžké nechat ostatní nahlédnout, nechat je vidět a pochopit, kým jsme uvnitř. Když se díváte skrz okno, vidíte z každého úhlu trochu něco jiného – o něco více a o něco méně. Zároveň, když něco vidíte přes okno, pouze to vidíte – a nemůžete to tak dokonale pochopit, jako kdybyste danou věc viděli naživo, bez skleněné zábrany před vámi.
Poslední významné “poslání” knihy (a samozřejmě by se jich dalo najít ještě milion) je myšlenka, že aby člověk něčeho dosáhl, musí pro to něco obětovat. Margo odjede z Orlanda a nechá za sebou rodinu, přátelé i všechno, na čem jí kdy záleželo …
There were lot of main themes in the book. It point on materialism of the society and that people often care about things which don’t really matter. It also shows, that we are usually not able to see the people in the way they are in real. We see like they’ve been made of paper, with no more dimension. But in fact people are much more complicated than how we see them in the first sign. Without knowing them we either judge them or we admire them and we think they’re something more. Also the author shows how people unclearly see others when they’re in love. We can’t se the mistakes, we idealize the person and again we see him in paper, just one side of him. Because of that, Quenting can’t find Margo, because he is looking for wrong person. He doesn’t know which Marho he should be looking for. Margo, he knew when they were children, Margo, he imagined during the years of being in love with her, Margo who was loved and admired by everyone or Margo who is sitting abandoned shopping mall, writting somehting to her diary and reading boosks by Whitman?
I especially loved the metaphore about mirrors and windows. People are like mirrors most of time – everyone see something different, somehow we see ourselves in others. And also we are windows – but it’s really hard for us to let the other people look inside, let them see and understand. When you look out of the window, you see something different when you look from different angle – something more and someting less. Also when you look and the window, you just see it – you can’t perfectly understand like if you saw it in real, without the glass in front of you.
The last important thought of the book (of course there were lot of others) is that if you want to achieve something, you have to be ready to sacrifice something. Margo left Orlando and she left her family, friends and everything she cared about behind …
Walt Whitman
Kdo jste četli Hvězdy, pamatujete si určitě provázanost samotného děje s knížkou “Císařský neduh” a neustálé vracení k této knížce. V Papírových městech je něco podobného, jen tentokrát to není fiktivní knížka, ale existující “Stébla trávy” od Walta Whitmana, která byla jednou ze stop, které za sebou Margo zanechala. Quentin čte stále dokola verše, které si Margo podtrhla a když v nich nenachází žádný skrytý význam, rozhodne se číst i zbytek básně a velká část knížky je právě o tom, jak se vrací k jednotlivým veršům, hledá v metaforách jejich význam a přirovnává ho k vlastnímu životu a k osobě Margo.
If you read The Fault in Our Stars, you probably remember that the plot was connected to the book “An Imperial Affliction”. In Paper towns, there’s something like this too, but this time it’s not a fictional book, but real “Leaves of grass” by Walt Whitman, that was one of the traces which Margo left. Quentin is reading the rhymech which Margo underlined and when he can’t find the sense of them, he decides to read the whole book. So a big part of the book is about how Quenting is finding the sense in the quotes by Whitman, he finds the sense in the metaphores and he compares them with his life and Margo as a person.
RATING
V žádném případě nelituji času při čtení této knížky a rozhodně si ji plánuji někdy přečíst znovu. Osobně se mi líbila víc než Hledání Aljašky, ačkoliv obě knížky byly spíše o pocitech než o samotném ději, Hledání Aljašky mi přišlo místy trochu zdlouhavé, zatímco Papírová města mě bavila od začátku do konce. Chápu, že tento žánr nemusí bavit každého, protože přestože knížky Johna Greena můžou působit jako řadové teenagerské romány o středoškolských láskách, ve skutečnosti jsou knížky daleko hlubší a aby člověk knížce porozuměl, musí u ní přemýšlet. Hvězdy četl už pomalu každý druhý. Stále je to hit, který si většina lidí nechce ujít a čte knížku jen z principu, že je to něco, co čtou všichni. Připadá mi ale, že díky tomu spousta lidí čte knížky od Johna Greena, aniž by je chápali. Když jsem četla na internetu recenze s Papírovým městům, vážně mě překvapilo, že cca více než polovina lidí měla na knihu negativní hodnocení, říkali, že je příliš podobná Hledání Aljašky, že na ní není nic zvláštního, že se Greenovy knížky celkově přeceňují atd. Možná jsem divná já. Možná jsou divní všichni okolo. Ale na mě osobně udělala tahle knížka obrovský dojem a v žádném případě bych neřekla, že světová obliba Greenových knížek je neoprávněná. Podle mě jsou všechny jeho knížky naprosto geniální a v určitých částech mě přiměly se nad něčím tolik zamyslet, že jsem přehodnotila některé věci v mém vlastním životě.
Takže rozhodně žádná oddechovka, kterou můžete číst u televize nebo na při opalování na koupališti – to chce hezky hrnek čaje nebo kávy, zalézt do klidu a hrabat se v pocitech hlavních postav knihy i ve svých vlastních … 😀
I definitely don’t regret the time spended by reading this book and I’m definitely planning to read it again one day. Personally I liked it more than Looking for Alaska – altough both books are more about feelings than about the sotry on its own, the Looking for Alaska was sometimes a bit lengthy and I enjoyed the Paper towns from the very beginning to the end. I understand that not everyone has to like this genre, because altought on the first sign John Green’s books may look like ordinary teenager romans about highschool troubles, but in fact they are much deeper and you have to think about them if you really want to udnerstand them. Most of people already rea TFIOS. It’s still a hit and most of the people are reading the book just because everyone else is reading it, even if they really don’t understand the main theme of the book. When I read the reviews of this book on the internet, I was very suprised that most of the people rated the book negatively, they said that is’t too similar to the Looking for Alaska, that there’s nothing special about Green’s books and that his books overall are overrated. In my opinion his books are brilliant and in some parts, they made me think about lot and let me rethink some things in my own life.
So it’s not the type of book, you can read while listening a music or during suntanning next to the pool – you need a cup of coffee or tea, hide in a quiet corner and poke in the thoughts of the main characters and your owns too … 😀
nowembrace 