Exchange

Omlouvám se za víc než týdenní neaktivitu, ale minulý týden proběhla první část mého výměnného pobytu a poslední dny stále ještě doháním únavu. Nejen neustále pochodování v rámci programu, ale i soustředění na angličtinu, když z jedné strany slyšíte češtině a z druhé holandštinu, bylo dost náročné. Přes všechno vyčerpání to pro mě ale byl obrovský zážitek a významná zkušenost, takže bych vám chtěla alespoň trochu přiblížit, jak všechno probíhalo. Předem říkám – pokud máte možnost zúčasnit se výměnného pobytu, ať už máte jakékoliv obavy, rozhodně do toho jděte. Osobně mi to hrozně moc dalo a celý týden jsem si neskutečně užila.

I’m sorry for my more than a week lasting inactivity, but last week I hadthe first part of my exchange program and recently I’m still catching up the exhaustion. Not only the walking during the program, but also focusing on speaking English when you hear Czech from on side and Dutch from the other side, is quite difficult. Through all the fatigue it was a great and important experience for me, so I’d just like to tell you a bit about how we spent the week. First of all I have to say – if you have the option to join an exchange program, altough you may be a bit afraid, go for it. Personally, it gave me so much and I really enjoyed that week so much.

Začnu teda úplně od začátku. O výměnném pobytu jsme věděly několik měsíců dopředu (ačkoliv detailnější informace o tom, co se vlastně před týden bude dít, jsme dostali tři dny před jeho začátkem). Pořád nám to všem přišlo hrozně daleko, stále zbývalo několik měsíců, týdnů nebo alespoň dnů … až jsme najednou jsme v sobotu večer stáli na nádraží, (někteří z nás) kompletně vystresovaní, tak jako nikdy předtím a čekali jsme na příjezd našich výměnných partnerů. Ve chvíli, kdy jsem si se “svou holanďankou” začala povídat, odešly moje veškeré znalosti angličtiny kamsi do neznáma a já jsem nevěděla jak reagovat, nevěděla jsem jaké používat časy, chyběla mi slovní zásoba .. Děs a hrůza.

I’m going to start from the beginning. We already knew about the exchange for few months (however we got more detail informations about what are we actually going to do during the week about three days before the exchange started). We still felt like it’s so far from the moment, we still had several months, weeks, or at least day … and suddently we were stanging in the hall of train station in the Saturday evening and (some of us) we were completely stressed out, more than ever before and we were waiting for our exchange partners. In the moment when I started to talk with “my dutch girl”, all of my knowledges of English were gone and I didn’t how to react, what grammar I should use, I was missing some vocabulary. It was awful.




První večer byl tudíž vážně divný, nejen kvůli mým výpadkům jazyka, ale taky proto, že jsme vůbec nevěděly o čem se bavit.
Další ráno probíhalo podobně a přes den, který jsme strávili v lanovém centru a velmi “zajímavém” muzeu komunismu, se studenti víceméně rozdělili na Čechy a Holanďany a skupiny mezi sebou prostě nekomunikovaly. Takže jsem byla vážně vděčná, že jsem mohla jít druhý večer na chvíli posedět s českými spolužačkami, když holandská skupina odjela do divadla.
V úterý se ale jistým způsobem zbořily pomyslné zábrany a večer v pizzerii jsme se už bavili všichni, bez ohledu na národnost a skvěle jsme se bavili. Ačkoliv během programu se spolu stejně bavili většinou lidi, kteří se spolu znají, ve volných chvílích mimo školní program jsme neměli problém prohodit pár slov prakticky kdokoliv s kýmkoliv.
Upřímně, myslím si, že po večerech jsme se všichni seznámili daleko víc a mnohem víc jsme si procvičili komunikaci v angličtině, než při celém dni se školním programem. Po všem tom chození po lese, uličkami a náměstím Brna a Olomouce, návštěvách muzeí a podobně, jsme byli jen neskutečně vyčerpaní a tak když jsme se večer po volnu, stráveném se zbytkem studentů vrátili domů, ohodnotili jsme proběhlý den a během půl hodiny jsme šli spát.
So because of that, the first evening was really weird and not only because of my problems with the language but also because of the fact that we had no idea what to talk about.
The next morning was similar to the previous evening and during the day we spent in the ropes climbing centre and very “interestingů comunism museum, the students separeted into the Czech and Ditch group and the groups weren’t communicating to each other at all. So I was really grateful that I could go out for a while with my czech classmates when the dutch group went to theatre. 
On Tuesday, the imaginary walls broke and in the evening spent in pizzeria, we were all talking together, irrespective of the nationality and we had a great time. Altough during the program we usually seperated and we talked just to our usual friends, in free time out of the school program anyone could talk to anyone.
Honestly, I think we became closer and we practised our English communication much more in the evenings than during walking in the forest, walking down the streets and square in Brno and Olomouc, visits of museums etc., because after these trips we were just absolutely exhausted and in after the evening free time spent with the dutch group, we came back home, rated the day and in half an hour we went to bed.

Celý týden byl skvělý a nikdy na něj nezapomenu. Myslím, že nemluvím jen za sebe, když řeknu, že mi celá holandská skupina hrozně přirostla k srdci a že až se my vrátíme z Holandska (tato druhá část výměny nás čeká skoro za týden), budou mi všichni neskutečně chybět. Ať už jsem si o nich myslela na začátku cokoliv, všichni jsou úplně v pohodě, jsou přátelští, milí, s kýmkoliv z nich si člověk může začít povídat … a věc co na nich obdivuji ze všeho nejvíc je to, jak se umí bavit.
Když jsem srovnala naše každotýdenní seance s kamarádkami, kdy v pátek po škole na několik hodin zasedneme do kavárny, dáme si banán v čokoládě nebo ledovou kávu, napojíme mobily na bezplatnou wi-fi a většinu času se bavíme chatování s random lidmi, co jsou zrovna online na facebooku, se stylem, jakým se baví holanďani … bylo pro mě docela těžké se do mého “obvyklého života” vrátit. My si věčně stěžujeme, že je u nás ve městě nuda, že nejsme dost staří, že nemáme dost peněz … Holanďanům to bylo fuk – venku mrholilo, bylo relativně chladno a oni si postavili repráčky doprostřed altánu v parku, pustili holandské písničky a začali tancovat. No problem. I to, jak tancují -bez toho, aniž by o tom přemýšleli o tom, jak vypadají, blbnou a dělají kreace, při kterých by většina lidí vypadalo jako z ústavu pro mentálně postižené a oni při tom vypadají tak úžasně, že se na ně prostě nemůžete přestat dívat –  je úplně něco jiného, než když vidíte, jak se na jakékoliv party většina Čechů nejistě pohupuje nebo případně skáče na místě s rukou ve vzduchu (to už je fakt hardcore) a pořád se kontroluje, aby náhodou nevypadali před ostatními blbě, aby je ostatní nepomluvili, aby se neztrapnili.
The whole week was amazing and I’ll never forget it. I think that it’s not just my feeling when I say that I really liked the dutch group and when we will come back from Netherlands (this second part will be in almost week), I will miss all of them so bad. No matter what I thought about then in the beginning, they are all so nice, kind, friendly and you can talk to anyone with no fear … and the thing I admire about them the most is the way they can have fun. When I compared it to our usual seances with friends when we go to a café after school, we order banana in chocolate or ice coffee, we connect our phones to free wi-fi and we spend most of the time by chatting with random people who are online of facebook, it was wuite hard to come back to my “usual life”. We still complain about how boring our town is, that we’re not old enough, that we don’t have enough money … The dutch students didn’t care about anything – it was raining a little bit, it was quite cold and they placed speakers in the middle of the summer-house in the park, they turned on some dutch songs and started dancing. No problem. Even the way they dance – without thinking how they look, they dance crazily, do creations which most of people would look like they ran out from the hospital for the mentally disabled if they danced like this, but the dutch girls looked so amazing that you just couldn’t stop staring at them – it’s really a big difference, when you see most of Czech people on most of parties just uncertainly swaying hips or maybe jumping with their arm in the air (and that’s realyl a hardcore), how we still controle ourselves, to not look bad in front of the crowd, to not be maligned, to not get embarassed.

Každopádně, ačkoliv se trochu bojím své první cesty letadlem a toho, že se zase nebudu moc domluvit a podobně, už se nemůžu dočkat naší cesty do Holandska a vám můžu jen a jen doporučit, abyste se nenechali překonat svými obavami a výměnného pobytu se někdy v životě taky zúčastnili :))
Anyway however I’m a bit afraid of my first trip by plane and I’m still quite afraid that I won’t be able to understand and communicate, I can’t wait to our trip to Netherlands and I can just warmly recommend you to not let your fears win and join an exchange too :))