Easy Oatmeal with Caramel Apples

Nevím jak vy, ale já miluji ovesnou kaši. Kdybych měla ráno před školou víc času, vařím si ji na snídani každý den. Ovšem půl hodiny stát u sporáku, na to ráno vážně čas nemám. Proto o víkendu je kaše moje oblíbená snídaňová volba 🙂

I don’t know about you, but I love the oatmeal. If I had more time before the school starts, I’d cook it every day for the breakfast. But I really don’t have time to stay next to the cooker for a half an hour every morning. But fot the weekends, oatmal is my favourite breakfast choice 🙂

V úterý byl naprosto skvělý den. Díky jakémusi školení pedagogů celé škole končilo vyučování o čtvrt na jednu – což oproti úternímu normálu do půl páté byl prostě luxus. Navíc konkrétně naše třída má v úterý jako odpolední vyučování biologická cvičení, což je něco, o co jsem přišla velmi ráda.
Nejen, že mě vždycky nebaví, že při nich vnitřně umírám, mám chuť začít křičet, zvednout se, prásknout dveřmi a odejít ze třídy – ještě k tomu všemu jsem na všechna ta biologická zkoumání naprosto levá a pořád potřebuji od někoho pomoc: jakou stranou k sobě mám mít otočený mikroskop, kudy ho mám zapojit do elektřiny, jak mám ušmiknout co nejtenčí plátek rostlinky, jak položit krycí sklíčko na preparát, jak vložit sklíčka do mikroskopu, co mám vlastně pozorovat a kreslit …

Tuesday was absolutely amazing day. Because of some teachers education all students had the classes just until a quatre pas twelve – which is just luxury in comparison with our normal Tuesday when we stuck in there until a half past four. Moreover our class have normaly biological laboratory work, which is something I’d definitely not regret to miss. It’s not just because I always get bored so much that I’m dying inside, I feel like screaming, I wanna stand up, slam the door and leave the class – except that I’m completely unhandy about all these biological things and I need some help all the time: what side do I have the microscope turned to me, how do I put the connector it in the wall outlet, how to cut the slimmest slice of the plant, how to lay the slide on the specimen, how to place the slides into the microscope, what should I actually observe and what to draw …

V případě, že se zrovna neobjeví někdo, kdo by mě zachránil, hledám díru na zapojení u mikroskopu, který není na elektřinu, křivě řežu a ještě křivěji zarovnávám stonek rostliny tak dlouho, dokud mi v ruce nic nezbude, pod sklíčkem po nanesení vody bubliny a když se je snažím vyhnat, praskne mi sklíčko na dvě či více částí, pozoruji čtvrt hodiny něco, v čem nevidím žádný začátek a konec a do poznámek zakresluji neúmyslně vytvořené bubliny, zrnění mikroskopu nebo jiné optické chyby … Stručně řečeno, okolo třetí hodiny začíná v úterý má noční můra a když jsme tentokrát končili dřív, byl to vyloženě dar z nebe.
Tudíž včera jsem měla super náladu a jak už to tak bývá – všeho moc škodí (a to i dobrého), takže dneska se všechno tradičně muselo obrátit vzhůru nohama a mě se smůlu začala lepit na paty – doslova.

In case there’s nobody who’d save me, I’m looking for the charger hole on the miscorsope, what is not supposed to work by electricity, I cut and falsely and align falselier the plant for so long that I finally have nothing left in my hand, after adding water I have bubbled under the slide and when I try to remove them, the slide breaks into two or more pieces, than I’m observing something which has no beginning and no ending and into my notes I draw unwanted bubbles, microscope’s granulation or other optic defects…
So in short, about three o’clock on Tuesday my nightmare starts and when we ended our classes sooner, it was like a gift from the heaven.
So yesterday I had a great mood but as always everything had to turn wrong again so the bad luck started following me.

O přestávce jsem ve škole v zácpě lidí scházela po schodech, otočila jsem se po kamarádce, která se mě na něco ptala a nepochopitelným způsobem se mi povedlo šlápnout mimo a zbytek schodiště sjet dolů po zadku. Oukej, to že se na mě půlka školy dívala jako na idiota, když jsem se sbírala ze země a to že můj epický pád byl hlavním tématem mých kamarádek po zbytek dne bych nějak přežila. Na občasné trapasy jsem zvyklá – v ten moment (a ještě možná pár hodin, dní nebo týdnů potom – záleží na tom, jak často danou situaci lidé ve vašem okolí znovu a znovu vytahují a baví se na váš účet) si sice připadáte jako dementi, ale za nějakou dobu se tomu smějete taky. Co mě ale štve daleko víc je fakt, že jsem si tak kompletně překazila všechny plány o tom, jak si půjdu zaběhat, jak asi po třech týdnech zasunu do Xboxu cédéčko Nike+ kinnect training a konečně otestuji svoji kondičku ve fitness challenge, abych mohla pokračovat v tréninku, a jak půjdu fotit nový outfit. Místo toho ležím s bolestivě naraženou patou v posteli, pojídám zmrzlinu, vylévám si srdce psaním a stěžuji si na krutost světa na blog a jediná užitečná věc, kterou jsme teď schopna dělat je učit se. Třeba aspoň pro jednou nedostanu pětku – všechno špatné pro něco dobré. Tak hurá do toho! 

Durin a break in school I went down the stairs in the crowd of students, I turned around to answer something to my friend and by some ununderestandable way I stepped out and I went down the rest of stairs on my ass. Okay, I would survive that embarassing moment when a half of all student from our school was staring at me like as at idiot and that my epic fall was the main topic of my friends’ conversation for the rest of the day. I got used to these awkward moments – you feel completely embarassing at that moment /and maybe few hours, days or weeks after that – depends on how often people in your neighborhood brings it back) but than you laugh about it too. But what sucks is the fact, that I completely ruined my “fitness plans” about going running or that I’ll put the Nike+ Kinnect Training CD to the xbox console and I’ll finally test my condition in fitness challenge to be able to continue with the personal training and about going photographing a new outfit. Instead of that, I’m laying with my painfully cracked heel on my bed, I’m eating an ice cream and I’m pouring out my heart and complaining about the cruelty of the world to this blog and the only useful thing I feel like I’m able to do right now is to study. Maybe I’m gonna get better grades at least. So let’s go for it!

Ingredients:

• Ovesné vločky / Oatmeal
• Rostlinné mléko / Plant-based milk
• Skořice / Cinnamon
• Třtinový cukr / Brown sugar
• Med / Honey
• Rozinky / Raisins
• Slunečnicová semínka / Sunflower seeds

How to:

1. Do hrnce nasypte zhruba dva šálky vloček
   Pour about two cups of oatmeal into the pot
2. Zalijte je vodou nebo mlékem (já většinou dávám vodu a mléko v poměru cca 2:1)
   Add water or milk (I usually use water and milk cca in the ratio 2:1)
3. Nechte kaši vařit a v druhém menším hrnci poduste oloupané, na kostičky nakrájená jablka, trochu másla, skořici a cukr
   Let the porridge cook and in another smaller pot, braise peeled and sliced apples with a little bit of butter, cinnamon and sugar
4. Uvařenou kaši oslaďte podle chuti medem a ozdobte zkaramelizovanými jablky, rozinkami a slunečnicovými semínky 🙂
   Sweeten the cooked porridge with honey and decorate with camarelized apples, raisins and sunflower seeds 🙂